Universální hermetické zákony
1. Všechno bytí jest podmíněno všestrannou bipolaritou a bisexualitou
2. V universální jednotnosti přírody každý pojem a každé bytí má svoje protiklady a své analogie
3. Analogie se odpuzují, protiklady přitahují
4. Protivy jsou pouhým pojetím téže věci v různých stupních
5. Dvě protivy podmiňují vzájemného prostředníka z obou vyplívajícího, majícího podíl na obou a vyznačujícího se syntézou obou.
6. Spojené analogie reagují expansí, spojené protiklady kondensací.
Patří sem i tak zvaný zýkon o zpětném odrazu. Vychází ze zásady, že každý lidský čin a akce vůbec vyvolává automaticky reakci, jež jest jejím druhým, nezbytným pólem. Světlo a tma, dobro a zlo, láska a nenávist, život a smrz jsou nejčastěji užívané alegorické obrazy pro toto hermetické arkánum. Rozvineme-li tento zákon dále, dospějeme snadno k logickému zdůvodnění hermetického aforismu, který učí, že dobro přitahuje dobro a naopak.
Zákony vůle:
1. Představu, motorisovanou žádostí nebo vírou, nazýváme vůlí; vůle aktivní jest prvá, druhá pasivní.
2. Každá představa, která jest součástí vůle, ať už kladné čo záporné, jest živá a jest silou, která tvpřé, udržuje, nebo ničí; nic na tomto světě neexistuje, co by nebylo předem vůlí v astrálnu stvořeno.
3. Působivost a tvůrčí síla vůle jest přímo závislá na době, koncentrační schopnosti a počtu vysílajících jedinců.
Vůle jest vedle lásky pokládána za nejmohutnějšího magického působce, kterým jest obdařeno pozemské bytí. Vůlí určují si organické bytosti během řady generací svůj fyzický tvar, svoje mentální sklona a svoji povahu; vůlí tvoří člověk svůj život a vůlí upravuje cesty svých snů, svých tužeb a svých ideálů. Její síla jest, jak jsme již řekli, přímo závislá na schopnostech individua a počtu stejně věřících, chtících nebo tvořících jedinců.
Myšlenka jest živá bytost, jejiž analogií jest i Živé slovo, jež na počátku bylo u Boha Bůh Byl Slovo jak praví Janova iniciace.
Vůle jest největším darem, který nám prozřetelnost dala. Vůle může povznésti člověka k trůnu božímu, ale i strhnouti do bezedných temnot. Vůle jest síla, kterou bylo již spácháno ať již vědomě nebo nevědomě nejvíce zločinů na poslání člověka. Na stvoření všeho, co kolem sebe vidíme, má největší a základní podíl vůle lidského bytí.
Nebyly by světy, nebyly by civilizace a nebylo by lidí, kdyby nebylo vůle.
Zákony lásky:
1. Fyzický život jest spojené zrdcadlení úrovně hmotné a duchovní a vzniká, když vůlí stvořený duch prochází vůlí stvořenou hmotou.
2. Pronikání úseku hmotného duchovním, jest podmíněna spojením jiných dvou principielních protikladů - to jest láskou.
3. Fyzická láska inkarnuje bytí do pozemské čtveřice, v níž duch stává se analogií alchymického vzduchu, hmota alchymické země, klad ohně a zápor alchymické vody: Středem této čtyřky jest analogie alchymické soli, - to jest Láska.
4. Láska v širším slova smyslu jest záměrné spojení protikladů, ať už fyzické spojení, jež s hlediska lidského jest motivováno pouhým pudem; vedle toho však každý akt, mentální nwbo fyzický vyhovující předchozí definici, jest s hlediska hermetického láskou.
Spojené zrcadlení úrovn hmotné a mentální dalo by se symbolicky vyjádřiti dvěma trojůhelníky, analogiemi tří principů: Tento symbolický obrazec značil by okamžik zrodu; procházejí-li oba obrazce jeden druhým, dostáváme hexagram symbol života. Smrt nastává - jakmile duchovno ukončilo svou dráhu hmotnem.
Esoterní filosofie hermetická nezná jenom lásku v pravém slova smyslu fysickou, která, jak učí kabala, jest pohám slepým insinktem přírody; její působnost a její tvary jsou nespočetné.
Láska jest krajním znásobením tvůrčí energie a vůle individua; proto jedině ona jest zde na zemi tvořivým prostředníkem, a proto všichni adepti a genivé lidství snili o posvátném hermafroditismu v touze fixovati pomíjející čas, v němž člověk podoben bohům, strhává na zemi věčné světlo života a stává se stvořitelem.
